Městská Knihovna v Novém Jičíně

Z historie knihovny

S tímto zajímavým jménem si v Novém Jičíně v poslední době častěji spojujeme honosnou vilu na Husově ulici, která řadu let sloužila jako městské jesle a po důkladné opravě byla v minulém roce slavnostně předána městské knihovně. Tím knihovna po mnoha letech získala dostatek místa pro práci moderní kulturní instituce a čtenáři možnost strávit chvíle s knihou či časopisem v krásném prostředí. Zajímavé je, že se splnil i záměr majitele, aby rozsáhlý objekt postavený známým stavitelem Josefem Blumem v roce 1910, s ohledem na vyřešení dědických záležitostí, sloužil městu pro kulturní účely.

Návštěvníka knihovny zaujme zvětšená fotografie Ferdinanda Czeicznera v nejlepších letech s cvikrem a nakrouceným knírem umístěná v mezipatře budovy. Může si na ní přečíst jméno, které samo mu mnoho nenapovídá. Co nám o něm vypovídají archiv a literatura?

Karel Ferdinand Czeiczner, narozený v Novém Jičíně 6. listopadu 1850 v rodině se starou soukenickou tradicí, po studiu na nižší reálce v rodišti a na tkalcovské škole v Brně, převzal na počátku osmdesátých let 19. století od otce menší textilní továrnu na sukno, rozšířil ji a zmodernizoval. Sňatkem s dcerou továrníka Seiberta posílil své společenské postavení ve městě a v roce 1882 se stal členem městského zastupitelstva. Jako zastupitel, radí, člen stavební a finanční komise a krátce i jako starosta, pracoval pro dobro města nepřetržitě až do roku 1918. Přičítají se mu velké zásluhy o výstavbu úřadů, škol a městských podniků. Nejvíce o zavedení vodovodu do města a domácností. V roce 1892 byl zvolen Čestným občanem Nového Jičína. Tato pocta se udělovala opravdu výjimečně.

Politicky se angažoval v liberální Německé pokrokové straně a po odchodu dlouholetého starosty dr. Hugo Fuxe do Brna převzal její vedení.

Funkci starosty v roce 1899 odmítl. Byl spíše hospodářem než politikem. A doba přelomu staletí byla obdobím politického kvasu. V Rakousku-Uhersku se k moci drala skupina nacionalistů „Všeněmců“ prosazujících vůdčí roli útočnému Německu. I v Novém Jičíně byla založena organizace Německé radikální strany s jejímž radikalismem Czeicznerova liberální pokroková strana nesouhlasila. V obecních volbách roku 1906 pokroková strana ještě zvítězila a Czeiczner „bez větší chuti“ byl nucen jako její obmman funkci starosty přijmout. V následujícím roce 1907 se konaly volby do Říšské rady poprvé podle všeobecného volebního práva. V prvním kole zvítězili kandidáti Německé sociální demokracie a Německé radikální strany. Ti očekávali v druhém kole podporu Czeicznerovy pokrokové strany a křesťanské sociální strany. Vyhrál však sociálně demokratický kandidát Niesper a nacionalisté rozpoutali, hlavně proti Czeicznerovi a jeho straně, v tisku a na schůzích kampaň, za kterou by se nemusel stydět ani Josef Göbels. Czeiczner nejdříve statečně útokům odolával, ale když se nacionalisté uchýlili k bojkotu práce na radnici, tak na funkci rezignoval. V srpnu 1908 při reorganizaci rady již starostou zvolen nebyl. Vedení města pak až do převratu v roce 1918 převzali nacionalisté. Czeiczner přesto v práci pro město pokračoval do listopadu 1918.

Jiné to bylo s jeho podnikatelskou aktivitou. Neměl syna, kterému by předal továrnu. Tři jeho dcery se provdaly do rodin továrníků Dreslerů, Preisenhammerů a Hücklů a žádný ze zeťů neměl zájem jeho továrnu převzít. Proto ji v roce 1911 předal svému švagrovi Karlu Steinbachovi a odešel na odpočinek. Veliká vila se zahradou se mu hodila, neboť kromě dcer a zeťů mohl zde přijímat návštěvy dvanácti vnuků a devíti pravnuků. V roce 1927 mu zemřela manželka a 24. dubna 1932 zemřel i Ferdinand Czeiczner. Potomci nabídli v roce 1934 vilu městu pro muzeum, ale rada nabídku nepřijala s ohledem na tíživou situaci finanční v době velké hospodářské krize. Vilu pak odkoupili Hücklové. Po válce byla konfiskována dle Benešových dekretů a sloužila několik let různým institucím.